Eva Dvorníková-Krapková, Zlín

úvodEva Dvorníková-Krapková kontakt

Jsem odborník Lem Putt

Lem Putt Autor této povídky, americký herec a imitátor Charles (Chic) Sale říkal: "Lem Putt skutečně žil, byl zámožný a měl jsem ho nejraději ze všech svých známých. Jenom jméno jsem mu změnil, jeho odborné vědomosti jsem mu ponechal."

Tato povídka vyšla nákladem Vladimíra Šnejdárka, grafické podniky, Praha, Grégrova 15, pro soukromé přátele k Novému roku 1937 (osobní dárek rodině EDK)

Pane presidente a vážení pánové !

Jsem odborníkPrávě jste vyslechli mnohé řeči o tom, že žijeme v době specialisace. Já sám jsem truhlář. Byly doby, kdy jsem stavěl domy, stodoly, kostely, kurníky. To bych mohl dělat ještě dnes, ale uvědomil jsem si, že i v našem oboru je potřebí odborníků. Dlouho jsem s rozmýšlel, dlouho jsem přemýšlel, až jsem se konečně rozhodl. Pánové, pane presidente, sedíte tváří v tvář vynikajícímu staviteli záchodů v okrese songomonském.

Můj první zákazník byl Luke Harkins. Postavil jsem mu normální tříděrák pro osmičlenou rodinu a touto stavbou byla moje sláva zajištěna. Od té doby jsem každou myšlenku a každý okamžik života věnoval svému oboru. Samozřejmě i zde se časem jeví stagnace. Pak se ovšem musím spokojiti prací, která nespadá do mého specielního oboru jako třeba vytapetování bytu. Ale věřte, pánové, mé srdce patří stavbě záchodů. Když skončím stavbu, neznamená to, že jsem s prací hotov. Každý můj zákazník má právo na bezplatné poradní služby po dobu šesti měsíců. Luke Harkins si to dobře pamatoval a netrvalo to dlouho a už mé odborné rady potřeboval. "Poslouchej, Leme, povídal, mám s tvou stavbou velké potíže. Udělej mně laskavost a přijeď ke mně." Okamžitě jsem sedl do vozu a jel k Lukovi. Neboť služba zákazníkovi je mi nade vše.

Na místě jsem vyhledal košatý strom, abych v skrytu a nerušen mohl sledovat situaci. Byl čas žní a tu jsem zjistil, že deputátníci místo práce zůstávají na záchodě čtyřicet až šedesát minut. Řekl jsem si: "Luke, ty máš opravdu záchodové potíže. Ale já na to přijdu." Vzal jsem tedy nářadí a ve vhodném okamžiku vešel jsem dovnitř pevně odhodlán nevyjít dokud neobjevím závadu. Nejdříve jsem prolistoval katalog, který visel na hřebíku, jest-li snad nějaké působivé obrázky nezdržují deputátníky. Ale katalog byl od podřadné firmy, k tomu ještě špatně graficky vybaven, takže toto moje první podezření padlo. Poté upoutal můj zrak tvar sedátka. A už letmý pohled mne přesvědčil, že jsem doma. sedátko bylo příliš pohodlné.

Snadná pomoc. Vyřízl jsem kulaté otvory tak, že tvořily pak čtverec a hrany jsem ponechal ostré. Další dvě hodiny jsem zase věnoval pozorování, ukryt za stromem. Výsledek byl ohromující. Deputátníci sice vcházeli jako dřív, ale pobyli nejvýš čtyři minuty. Tolik jsem chtěl říci, pánové, o nutnosti odborníků.

Netrvalo to dlouho a byla mi zadána stavba dvouděráku pro školu a hned nato největší moje práce, osmiděrák. Elmer Ridgway se přišel na něj podívat a povídal: Leme, viděl jsem ten osmiděrák a řeknu ti, že je ohromný. Já bych taky stavěl, víš co, udělej mi rozpočet. Přišel jsi na správnou adresu, Elmere, rozpočet dostaneš, jakmile dodělám ten dvouděrák pro šerifa, povídal jsem.

Jsem odborník Brzy na to jsem se vypravil k Elmerovi. Párkrát jsem zaklepal, ale protože tam byli hosté na večeři, nechtěl jsem rušit. Raději jsem potichounku vyšel k zadnímu vchodu a křikl jsem oknem do jídelny: Halo, Elmere, tak kde teda chceš mít ten záchod? Elmer vyšel ven a hned jsme se dohadovali, kde ho umístit. Elmer ho chtěl postavit u cestičky, která vedla kolem velké renety.

Hochu, to bych nedělal. A hned ti řeknu proč. Záchod u stromu, to prostě nejde. Žádný zvuk v přírodě tě tak nevyděsí, jako když sedíš a rozjímáš a v tom padne jablko na střechu. A dál: cesta kolem stromu jde do kopečka, to znamená, že půda nepojme tu jistou vláhu, pak namokne a máš hotovou skluzavku. A teď vem ku příkladu svého dědečka. Cesta na záchod je jeho jediné osvěžení. Vyjde si jednou v deštivé noci a už se nevrátí. Dědeček dostal smyk. Ne, ne, Elmere, radím ti, abys ten záchod postavil v přímé čáře s domem a jestli je ti to jedno, tak ať se musí rozhodně chodit kolem dřevníku. Hned ti řeknu proč.

Vem ku příkladu ženskou. Vyjde si ven a na zpáteční cestě vezme sebou při nejmenším pět polínek. A průměrná ženská si takhle vyjde třeba až pětkrát denně. To znamená, že máš v truhlíku u kamen pětadvacet polínek bez práce jako by nic. A teď vem stydlivou ženskou. Jak uvidí, třeba v dálce, nějakého mužského, tak místo na záchod jde rovnou do dřevníku, nabere polínka a vrátí se domů - čeká na vhodnější okamžik. Průměrná bázlivá ženská si takhle vyjde počítám i desetkrát, než dojde k cíli. Takže, když ti bude štěstí přát, můžeš mít truhlík plný dříví ještě před obědem - a ta úspora času.

Dále, - vykopávka. Na tu musíš být strašně opatrný. Pamatuj si: kopej hluboko a do šířky, pak máš na celý život pokoj. Nic tak neničí nervy jako myšlenka, že budeš musit kopat znovu. A teď konstrukce: můžeš mít vzpěry nebo trámy. Vzpěry jsou dobré, ale trámy, to víš, trámy vydrží celou věčnost. Mohu ti ovšem dát vzpěry, ale nezapomeň na tetu Emmy, jak je každý den tlustší. Jednoho krásného dne tam bude sedět, vzpěry povolí - a kde máš tetu Emmy. A pak zapomínáš na posvícení, Elmere. Znáš naše chlapce. Napijou se a třeba šest jich jde najednou - a - řeknu ti, že nic tak nepokazí posvícení, jako když se pak musí hromadně vykopávat. Radím ti trámy a je pokoj.

Teď střecha. Může být lomená nebo šikmá. Lomená střecha je dražší, ale i někteří moc nóbl páni mají šikmé střechy. Stavět pro sebe, tak si vyberu šikmou a hned ti řeknu proč. Šikmá střecha má méně o dva rohy, kde se mohou uhnízdit vosy. Není nic nepříjemnějšího v horkém srpnovém odpoledni, než když ti hejno vos bručí kolem hlavy. Řekni sám, můžeš při tom číst nebo přemýšlet ? A pak ještě něco. Šikmá střecha znamená vysoké dvéře. Jen vem toho svého kluka. Roste jako z vody. Kdyby tam byla lomená střecha, tak si po každé rozbije hlavu. Ale šikmá střecha, Elmere, není sice tak elegantní, ale za to praktická.

Teď co se týče zařízení. Můžeš mít hák anebo hřebík pro telefonní seznam a ještě k tomu skřínku na slámu. Znáš svého tátu. Je ze staré školy a taková skřínka na slámu mu bude milejší. Dáme obojí, Elmere. Nebude to ani o haléř dražší, a skřínka ti vnese klid do rodiny. A když už jsme v tom zařizování, tak ti povím o jedné technické potíži. Nedávno mi byla předložena otázka jaký je život, čili jak dlouho vydrží telefonní seznam v obyčejném trojděráku pro osmičlenou rodinu? Byl jsem v koncích. Ale protože to byla rozumná otázka, udělal jsem zkoušku a přišel jsem na to, že když se tam dá ten seznam v lednu, to je zrovna nový, tak v červnu jsme u N asi tak u nemocenských pokladen. Ovšem to ještě nejsou žně a nesmíš také počítat s výletníky. A ještě jedna věc. Teď se dává do seznamu tolik tvrdých reklamních listů, že se to dá dost těžko vypočítat. Už dávno jsem chtěl podat stížnost přímo u ministra pošt a telegrafů.

Pokud jde o zavírání dveří mohu ti dodat dřevěnou petlici anebo háček. Petlice je skoro zadarmo, ale není spolehlivá. Kdyby někdo začal lomcovat dveřmi, může petlice povolit a je malér. Ale s háčkem na dveřích tam můžeš, milý hochu, sedět celé odpoledne. Když tedy háček, tedy nejlepší jakosti. Nic tak neničí nervy jako myšlenka, že nejsi spolehlivě uzavřen. A teď jsme u oken. Někteří zákazníci je nechtějí, a jiní zase na ně kladou veliký důraz. Pro můj vkus vyšla okna z módy. Kdyby to byl můj záchod, Elmere, řekl bych: žádné okno! A hned ti řeknu proč. Na příklad někdo jde na záchod, buď pospíchá, nebo už příliš dlouho čekal. Když se dveře hned neotevrou, nebo hned neodpovíš, devětkrát s deseti půjde okolo a podívá se dovnitř. A ty už nemáš tu náležitou intimitu.

Jsem odborník Co se týče ventilace, které se na dveřích vyřezávají, mohu ti nabídnout hvězdy, kosočtverce nebo měsíce. Velký výběr nemám, ale všechny vzory jsou elegantní. Většina lidí má ráda hvězdy, protože vrhají zajímavé stíny. Jiným se líbí měsíce, protože jsou jednoduché a graciesní. Poslední rok se moc žádaly hvězdy, ale letos se lidé jaksi utišili a zase jsou v oblibě měsíčky. Ve výjimečných případech, když stavím pro novomanžele, musím vyřezat vklíněná srdce. Zbohatlíci žádají hrozny. Tyto poslední vzory se považují za novinky, ale já je nedoporučuji, protože jsou drahé a pracné. S tou ventilací bych si to dobře rozmyslil, Elmere, protože její vzor a tvar záchod vlastně okrašluje. Ale také dej pozor, abys to nepřehnal jako dr. Furner. Chtěl hvězdy i měsíčky a teď toho lituje, ale už je pozdě. Jak je jednou vyříznu, tak tam zůstanou navždy. A řeknu Vám, pánové, že Vás to může sakra mrzet, když denně sedíte a díváte se na ventilátor, který se vám nelíbí.

Teď: jak chceš, aby se otvíraly dveře? Ven nebo dovnitř? Radím dovnitř. Dám vám, pánové, příklad: představte si, že jste to vy. Dvéře jste pootevřeli asi na 45º, takže máte dostatek vzduchu a sluníčko vás hřeje. Když zaslechnete, že někdo jde, zavřete dvéře prostě pohybem ruky. Ale kdyby se dveře otevíraly ven, kde byste byl? Nemohl byste si pootevřít dvéře ani k vůli vzduchu, ani k vůli slunéčku, protože, když někdo jde, přece nemůžete vstát, abyste zavřeli. Což kdyby vás někdo viděl! Nemám pravdu? Tak jsem dveře postavil dovnitř, jako to vždycky dělám, a ovšem na straně východní, neboť nic není tak krásné, jako když si tam člověk zrána vyjde, uvelebí se, otevře si trošku dveře a milé slunéčko vás zahřívá a člověk má pocit dokonalého pohodlí.

A teď, řekl jsem, jak ten záchod vymalujeme? Elmer řekl, že by chtěl červeně. Elmere, řekl jsem, mohu ti ho natřít červeně nebo zeleně, nebo jak budeš chtít - ale nemá se použít jen jedné barvy a já ti řeknu hned proč. V noci ji není vidět, a ty musíš mít kontrast, jako se to dělá u železničních závor. Kdyby to byl můj záchod, natřel bych ho jasně červenou s bílými ozdobami jako je tvoje stodola. Ve dne to bude oku lahodit a v noci, když není na hledání kdy, bude svítit jako maják. Při stavbě záchodu je mnoho jemných složek, na které laik nemyslí. To taky není práce pro amatéra, věř mi. Pánové, je v tom víc, než můžete vidět, když se tak zběžně podíváte k sousedovu záchodu. Největší tragedie v tomto kraji se staly proto, že kluci starého Clarka si myslili, že tomu také rozumí. A zatím ne.

Starý Clark, je mu skoro devadesátsedm, bydlí kousek odtud se svými hochy. Jednou si mě zavolal a ptal se mne, nač by přišla stavba záchodu. Moje cena se jim zdála příliš vysoká a tak se rozhodli, že si to udělají sami a tím to neštěstí začalo. V tom čase jsem dělal tapety pro jednoho člověka, který bydlí blízko staré mlékárny. Jezdil jsem okolo a viděl Clarkovy hochy pracovat. Samozřejmě, že jsem se jim do práce nepletl, a tak jsem je jen tak mimochodem oslovil: Hej, hoši, nechci Vás strašit, ale stavět takový domeček není jen tak! Abyste s tím jednou neměli potíže! A také že měli. Na první pohled ta práce byla v pořádku, ale chybělo jí odborné vedení. Víte, pánové, já na vazbu kostry kladu zvláštní důraz a hlavní trámy zapouštím pět stop do země. Proto také nikdy nevidíte, že by některá z mých staveb spadla. Ani v bouřlivé noci. A teď vám řeknu co se stalo. Oni především záchod nepřipevnili a za druhé jej natřeli solidní červenou barvou. Dvě strašné chyby. V noci přišla bouře. Starý Clark byl právě na záchodě. Nějací rošťáci shodili záchod i se starým Clarkem. Starý samozřejmě začal řvát jako když ho na vidle bere. Mladí mysleli, že někdo krade slepice, vyběhli ven s lucernou. Neviděli nic, ani záchod, protože byl natřen solidní červenou barvou. Tak se vrátili domů. Starý Clark ale tak zpitoměl, že se začal škrábat ven otvorem. Při tom, to jistě pochopíte, pánové, nepřestal řvát, až ho hoši poznali po hlase. Vyběhli znovu ven, ale když už po něm sahali, tak starého Clarka opustily síly a spadl. Teď zase řvali hoši, ale nepřiblížili se. Tak vidíte, jaká to byla tragedie. Lidé říkají, že od té doby starý Clark je vyloučen vůbec ze společnosti, neb je stále cítit záchodem.

Čas utíkal a konečně jsme dokončili práci u Elmera. A pánové, každý říká, že mimo ten osmiděrák je to nejkrásnější stavba v okrese. Někdy, když jsem smuten, a myslím si, že jsem zvolil špatně své povolání, že jsem mohl být třeba zvěrolékařem, tu seberu starou a děti, posadím je do auta a jedem na výlet k Elmerovi. Když dojedeme na kopec, z něhož je vidět Elmerův dvůr, vypnu stroj, posadíme se do trávy a díváme se. Tam na pahorku sedí záchod, namalován červeně a bíle, blízko kůlny, zarostlý svlačcem a zalit krásnou žlutou září zapadajícího slunce. V dálce je slyšet jaj štěká pes, ženoucí stádo k dojení, a pomalé klepání elmerova mlýna. Když pohlédnu na tento krásný obraz své práce, jsem dojat. Ale hlavně jsem hrdý.

Spokojeně si povzdechnu a řeknu si se slzami v očích. Lidé přece mají pravdu, když říkají, že mimo ten osmiděrák je Elmerův záchod největší dílo mého života. Pak vidím, že to byl moudrý krok, že jsem se specialisoval. Pánové, jsem dnes na vrcholu své slávy a doufám, že můj kluk bude pokračovat v mých šlépějích.

Jsem odborníkZvolna odjíždíme s posledním pohledem.Vezmu svou starou za ruku a řeknu: Víš, Noro, ten Elmer nemusí mít vůbec žádné starosti. To je člověk, který má záchod, ale jaký záchod.

Děkuji vám, pánové.

nahoru

dvornikova.cz © 2009 - †