Eva Dvorníková-Krapková, Zlín

úvodEva Dvorníková-Krapková kontakt

Námět lidové písně "Šla Nanynka do zelí" jak by napsal klasik:

Vítězslav Hálek

Vyběhla Nána do zelí
ve košilaté ve běli
a zelíčko jí v rozkoši
zelenalo se ve koši.

Tu kdesi blízko, blizoučko,
jak kráčí strání maloučko
je slyšet kruté mužské lání
jako když hromy zuří na ni.

I ulekla se Nanynka
až poklesla jí kolínka
leč ký to div a ký to žal
ten sedlák Josef před ní stál.

Jak ulekla se Nanynečka
předrahá naše chudinečka
však Josef, pravý český syn
posupně stál jak bernardýn.

A zmámen lepou krásou její
usmál se na ni příjemněji
a ač byl dříve hromoval
sám zelíčko jí natrhal.

Že při tom košík přišel zkrátka,
to jiná zas je pohádka,
jak ti dva v troskách košíčku
si dali sladkou hubičku.

Francois Villon

Lisetko, Žando, Marceli,
Fanetko, Káčo uličnice,
páteři, žáci nesmělí,
namalované krasavice,
stírejte slzy, palte svíce,
zní poslední má serenáda:

Ucourané Nandy není více -
Vzpomeňte na ni, na neřáda.

Ty její horké pocely!
Ten žár, když vklouzla do světnice
a vyváděla v posteli, že
zapomněla na štěnice.

To byla k sakru milostnice
a měla mě vám holka ráda!
Byla jak burskej ořech v mlíce-
Vzpomeňte na ni, na neřáda.

Zrovna minulou neděli
vyšla, jak byly ty hice,
pytlačit někam do zelí.
Přišel ten Pepík, zblejskl ji v trice
a dal jí košem do palice.

Chudinka, byla ještě mladá.
Zhasla jak mladá mšice-
Vzpomeňte na ni, na neřáda.

Poslání:
Nožičky měla gazelí
široké boky, rovná záda
a teď je chudák mezi anděly ...

Otakar Březina

V šílených vírech nekonečných
závratí,
zahořklým popelem věčných
soumraků,
tisíce mlčenlivých duší jak
opilci proklatí,
vyšla jsi Ty - dokonalá v zelí
zázraku.

A hudba sfér na napjatých
nervech,
hrající krvavé sonety
v pošlapaném koši extase
éteru bezedných propastí
jen bledých pár přízraků ...

A před velkými Dveřmi Poznání
stáli tu mlčky, mlčky,
On, Ty a zelí.

Petr Bezruč

Sto roků na pole chodila
sto roků trhala zelí
až přišel z Frýdku Pepíček
a složit se v zelí ji velí.

Sto roků s košem chodila
sto roků košík byl celý
dneska je košík pošlapán
kdo ti ho Nanynko zcelí?

Siroty pláčí, mají hlad,
tak jako dříve měly.
Vyjde ze šachet plamen a dým,
přijde den, bude i zelí.

Vítězslav Nezval

Bylo to jednou z jitra po neděli
Nanynka, které přezdívali Nelly,
šla trhat zelí, zelí, zelí.

Bylo to zelí nebo bolehlav,
dopita káva, deset černých káv.
Rodí se báseň, haf, haf, haf,

Zavřená kniha, otevřený hrob.
Doluji verše jako zlatokop
a košíček je trop, trop, trop.

Jaroslav Seifert

Mé sny a dětství bez léčky,
kam jste se náhle poděly?
Modraly se tam pomněnečky
a Nanynka šla do zelí.

Trhala lupen po lupenu
zpívala světlem oděná
až přišel Pepík - s bohem snění
proč si ho brala - Kačena

No dopadlo to tak jak chtěli.
Mé srdce jen se těžce slož!
On dostal Nánu - Nána zelí -
a pro mne zůstal jenom koš.

Antonín Sova

Kdo vám pošlapal košíček kdo?
kdo v posledním stisku léta
v stříbrném soumraku za lehké
závoje mlh skryl slze loučení
a nechal se hladit laskavými
prsty břízy?

Jen José, stojící za sosnou
tak zářící v západu slunce -
spojení rukou a srdcí -

Kdo Vás nenechal, nevděčný,
skrýti si tvář v chladivém zelí?

Proč nutíte rty polibky vlahé
šeptati zmlkle v přemýšlení?
Kdo Vám pošlapal košíček?

V. Majakovský

Ratata bum, hromy třeskly
Nanynka se po večeři krade
loupežník v zelí drzý smělý
na ní tam číhá
tma je všade

Rozlámal košík
rozkop jak smetí.

Přes pole zleva levá levá
krasnoarmějci letí.

Přilehnou k líčku po políčku
přehodí kulaku kol hrdla
smyčku

Za všechny, za Rus,
za revoluci
za krásu dychtivou
bojujte kluci!

Kdo že tu pánem?
kdo že tu velí
komisař rudý
rozkročen v zelí.

K.J.Erben

Ráno, raníčko Nána vstala
a koš si přes rameno dala
Matičko, tůze ráda bych,
na polní sobě vyšla pych.

Když máme dnes to uzený
natrhám zelný lupení
Nakrájíme ho do šosu
a pak si dáme do nosu.

Nechoď ach nechoď dneska Náno
zahraj si raděj na piano
Ach nechoď dcerko do zelí
nebo tě Pepík zastřelí.

Nemá dceruška nemá stání
do zelí jí vždy cos pohání
do zelí jí vždy cos nutí
uzený bez něj, bez chuti.

První lupínek ulomila
objevil se Pepík jako víla
a přeubohou dívčinu
odved si trochu do stínu.

Na zeleništi krávy bučí
a v polích vítr naříká
nepaduj mu dnes do náručí
chraň se, ach chraň Pepíka.

Tma jako v hrobě, Nána jde domů
v světnici máma zlomená
Komu ses dala, komu, ach komu?
Půjdeš mi z domu bez věna

Dala jsem mu já vše, co žena želí
ubohá Nanynka naříká
Dala jsem mu to za trochu zelí
Co zbylo mi, Bože, z Pepíka.

Po roce, ach, po roce
co rozšlápnut ten košík
narodil se narodil
modrooký hošík

Zavila ho do pleny

v domku opuštěném
ale maso uzený
jí teď raděj s křenem.

Marie Pujmanová

Šťastné dítě v chatrných
šatečkách
Na boso chodila Nanynka,
dívka roztomilá.
Po poli běhala celý den,
doma byl hlad.

Pepík, syn kulaka,
na poli přepad ji,
košík i poctivost,
všechno tak ztratila
pro hlávku zelí.

Únor vše změnil,
na velkých lánech
společně zraje
pro všechny zelí.

Kulaci zmizeli,
není jich více
a s úsměvem šťastným
i s Pepíčkem jezdí teď
Nanynka družstevnice.

nahoru

dvornikova.cz © 2009 - †