Eva Dvorníková-Krapková, Zlín

úvodEva Dvorníková-Krapková kontakt

Historie počítačů - a co bylo dál ... aneb co se nezapomnělo a nevyhodilo ...

(postupně doplňováno)

S postupnou modernizací strojů ve Strojně početní stanici změnil se již název na Výpočetní středisko.

POŘIZOVNA DAT

pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky
pořizovna dat - tastovačky

Práce se nezměnila, změnilo se jen zařízení. Na strojích se nejen děrovalo, ale také přezkušovalo. Každý naděrovaný štítek tedy prošel "znovunatastováním" a byl tedy přezkoušen. Pracovalo se na strojích Soemtron a Aritma.

Z archívu: za rok 1976 bylo vyděrováno 154 500 DŠ což je v průměru (děrování i přezkoušení) 170 DŠ na 1pracovnici/1hodinu

MDS

Značkový štítek mzdy
značkový štítek
snímač
snímače značkových
a děrných štítků

V roce 1974 bylo pořízeno zařízení MDS (Mohawk dat Science), které se skládá ze záznamníku typ. ozn. 6401 a snímače značkových a děrných štítků typ. ozn. 6429. Snímal tedy jak děrované DŠ tak značkové, což byl štítek na který se tužkou (místo dírky) udělala čárka přes určité číslo. Pokusnými králíky byly mzdové účetní, které takto vyplněné údaje předávaly ke zpracování ve VS.

ARITMA 101

Aritma
školení
Aritma
snímač DŠ
Aritma
programová instrukce

Psal se rok 1975, začal se budovat počítačový sál pro počítač Aritma 101, který patřil ještě do řady děrnoštítkových strojů. Byl to děrnoštítkových počítač určený především pro hromadné zpracování dat. Měl za cíl nahrazovat stroje, jejichž výroba byla postupně ukončována (tabelátor, reproduktor, výpočetní jednotku). Polykal krabice naděrovaných štítků, data zpracovával a následně chrlil tiskové sestavy, nebo zapisoval data na magnetické pásky. Programy si na štítky vesměs děrovali programátoři sami. Ladění programů probíhalo tak, že programátor „pendloval“ mezi sálem a děrovačem štítků.

Z archívu 1976: rekonstrukce VS a výstavba počítačového sálu pro poč. A 101. Termín rekonstrukce byl stanoven na konec roku 1976. Rekonstrukce prostorů se prováděla za plného provozu VS. I přes tyto ztížené prac. podmínky bylo zajišťováno zpracování všech prací na které byly uzavřeny hospodářské smlouvy. Jen pro externí zákazníky bylo vyděrováno 488 tis. DŠ. Jednalo se výzkumný a vývojový ústav dřevařský v Praze.

Skutečná instalace a oživení a předání ze strany výrobce n.p. Aritma bylo učiněno ve skluzu až k 1.8.1977

Z archívu roku 1980: Výsledky za uplynulý rok byly velmi dobré, zvýšilo se využití počítače A101 proti r.1979 na 117%

Z archívu roku 1980:  stoupla poruchovost A101 oproti r. 1979 154% = 138hod na v roce 1980 212hod. Tuto skutečnost ovlivnila porucha řadiče MPJ se kterou si nevěděli rady ani technici ani výrobce

V té době také vznikaly oblíbené tiskové obrázky jezevčíků, či portréty osob vytvořených jen z tisknutelných znaků.

MAGNETICKÁ PÁSKA

magnetická páska
magnetická páska
magnetická páska
páska s prasátkem

Magnetická páska to bylo zápisové médium jež se často krčilo ba i trhalo a způsobovalo tak nepříjemnosti obsluze – operátorům. Bývala tudíž zkracována až do možného využití. Na začátku a na konci byla označena prasátkem, jehož kovová ploška se zableskla ve čtecím zařízení a způsobila zastavení či přetočení pásky na začátek až po počáteční značku.

Čistička MGP CORE MTC 10 rok v.1978

Po značném opotřebování pak sloužila k přivazování rajčat na zahradách či k jinému rovněž důmyslnému účelu. A jak probíhal v tehdejších podmínkách přenos dat? Ručně byl vyroben stojánek pro několik pásek a odpovědný pracovník je přenášel k dalšímu zpracování.

KLIMATIZACE

Příchodem sálových počítačů přišla potřeba tyto prostory klimatizovat. Při přehřátí počítače a následné poruše byla nucena se teplota opět snižovat. Operátoři vyfasovali kožichy, aby život v takových prostorách přežili a chodili v nich i mimo sál aby se alespoň trošku zahřáli.

Vzpomínám na první klimatizace ze „západu“, jež vodou chlazené brzy poznaly co že to pijeme za kvalitní vodu a schválně se zanesly z této vody nečistotou, což se jim nelíbilo a počaly stávkovat.

1980: Převzali jsme složitou klimatizaci Paragon a EPS Cerberus

Nákup klimatizace Pichlmüller PAC 45L a klimatizační skříně KST 063 2 kusy

AUTOMATIZÁTOR

Měla-li se ve firmě zpracovat – automatizovat nějaká agenda, musela tu být osoba, která by programátorovi poněkud tuto činnost nastínila a popsala. Od toho byl na každém úseku – mzdy, výroba, plánování, sklady, … - osoba znalá problematiky zvaná automatizátor. Další úlohou jeho bylo bránit programátora „před napadením“ osob, jejichž práce měla býti automatizovanou.

Vybavuje si vzpomínku na dobu, kdy se přesvědčovali skladníci, že automatizací se pro ně nic nemění, že svou práci budou vykonávat stejně, pouze bude ve všem pořádek a přehled a že jim všechno spočítá počítač. No právě – toho se báli ze všeho nejvíc. Dodnes vzpomínám na větu: „... a co budu dělat, když přijde kamarád, něco si na skladě vezme aniž si všimnu, jak já to tomu počítači vysvětlím … ?“. Jednoho skladníka jsme učili psát číslovku milión a to měl na skladě milionové položky …

UŽIVATELÉ

uživatelé Byli lidé, kterým jsme se snažili zavděčit tím, že jim na počítači zpracujeme data, která by jinak museli pracně počítat ručně. Bývali školeni a různými donucovacími prostředky tlačeni k radosti z výpočetní techniky. Naše nadšení ve většině nesdíleli.

To nadešlo až příchodem PC počítačů díky hrám. 21.budova v bývalém Svitu měla 15 etáží. Volali-li např. Z 12.et. že je počítač zavirován, pak po odstranění problému se putovalo do jiné - odkud vzkazovali a popisovali padající písmenka na obrazovce - kam byla hra zapůjčena a tak to šlo etáž po etáži, i když jsme byli mnohdy rádi, že uživatelé na počítač vůbec sáhli. Pracovní využití přišlo až později, uživatelé byli námi školeni a přesvědčováni až pomaloučku přišli počítačům na chuť a počali je i pracovně využívat.

VTS

VTS Salima Brno
VTS Salima Brno
VTS Salima Brno
VTS Salima Brno

zájezd s VTS

zájezd s VTS

zájezd s VTS

zájezd s VTS

turnaj v hokeji

turnaj v hokeji

soutěž ve stolním tenise

Fotografie z let 1970-1980

Socialismus vyžadoval neustálé sdružování se do organizací. Tou nejméně bolestivou byla VTS = Vědecko-technická-společnost. Pod touto hlavičkou se jezdilo na veletrhy, zájezdy, pořádaly se sportovní utkání, výlety a návštěvy vinných sklípků. To poslední jmenované dokázalo přeměnit vědecké pracovníky na obyčejné až podprůměrné občany ... ;o))

 

Konec děrných štítků

REDIFON SEECHECK

Redifon
tastovačky
Redifon
soutěž tastovaček
a přezkoušeček
Redifon
soutěž tastovaček
a přezkoušeček
REDIFON computers limited
tastování
REDIFON computers limited
řídící kódy
REDIFON computers limited
programování
REDIFON computers limited
programování
REDIFON computers limited
instrukce
REDIFON computers limited
instrukce
REDIFON computers limited
znaková sada

REDIFON computers limited Dosud se pořizovala data děrováním štítků, případně děrných pásek na Auditech. V roce 1976 byl zakoupen Redifon SEECHECK pro pořízení a zpracování dat z Anglie. Konfigurace: 10 terminálů, sériová tiskárna, ZJ s 1 MPJ. Zatímco sálový počítač I102F měl disky 2,5 MB, minipočítač Redifon měl 50 MB.

Vytvářely se tu programy pro pořízení dat, jež měly nahradit v té době používané děrnoštítkové děrovače. Obrazovka byla 80ti znaková z 22 řádky. Pracovnicím se již neříkalo děrovačky, ale tastovačky. Tastovačky již vyplňovaly políčka na obrazovce. Data se pak dál zpracovávala pro tisk, nebo pro další zpracování na sálovém počítači. Ale už to byla chytrá mašinka a využití velké. Tastovačky měly obdobnou klávesnici jako u děrovače, takže přechod byl více méně bez problému. Výstupním médiem byla magnetická páska, na kterou se provádělo i zálohování dat.

V terminálech rádi přežívali šváby (Blatella germanica), kterých bylo ve staré Baťovské budově spousty i přes častou likvidaci – plynování. Skrýše měli v terminálech, kde bylo příjemně teplo. Byla to veskrze chytrá zvířátka která věděla přesně kdy končí odpolední směna – ve 22:00. V ten moment vyšla ze svých úkrytů a volně se pohybovala po terminálu, klávesnici a okolí čímž jasně dávala najevo kdo je tam pánem. Nic nedbala na to, že po běžné pracovní době nastupuje programátor s pevným úmyslem využít noci k práci na kterou přes den nezbyl čas s odporem k těmto nevinným zvířátkům. Nepomohlo ani kolegovo volání „pojďte fen, nic se fám nestane“ který s připravenou botou se chystal vylákané usmrtit.

 

SNÍMAČ OCR LASER TWO

OCR Laser TWO
OCR
formulář OCR

Pro naše Výpočetní středisko byl zakoupen optický snímač dokladů Laser Two. Náš úkol byl jasný, najít řešení a využití pro toto moderní zařízení, které jako první ve VS mělo zařízení na 3,5" diskety. To byla pro nás novinka a každý si zkoušel, jak se lehce dají strčit do kapsy. Ale nejdříve musely nějaké doklady vzniknout. Ty první se navrhovaly ručně – tužka a pravítko a kreslily na folie ze kterých se tiskly v tiskárnách v Kolíně první doklady. Prvotním problémem pravítko – žádné dostupné nebylo přesné. Až jedno historické z 1.republiky! Druhý problém – přesvědčit lidi, aby tyto doklady správně vyplnily. Demonstrovalo se vyplnění rukou malého dítěte i kmeta pokročilého již věku. Až pak se vymyslely programy a začalo zpracování.

Vzpomínám si na jednu historku. Načtená data se nahrávala na magnetickou pásku. Ta měla na začátku a na konci tzv.prasátko, stříbrnou samolepku, která čtecímu zařízení signalizovala začátek a konec pásky. Najednou se počalo téměř s pravidelností stávat, že se páska uprostřed nahrávání zastavila. Když se přivolaný technik přišel na problém podívat, vše bylo v pořádku a nahrávání běželo bez problému. Jenže zádrhel se opakoval každý den. Všichni nad záhadou kroutili hlavou až se konečně vysvětlení našlo. Mohlo za to slunce! Zrádný paprsek proklouzl žaluzií, dopadl přesně pod čtecí hlavu optického snímače a svým třpytem signalizoval STOP. Pokud se někdo přišel podívat na problém, hlavu tím zastínil a potažmo problém odstranil. Záhada tedy byla vysvětlena.

PMD 85

PMD 85PMD 85 (Piešťanský Mikropočítač Displejový) byl 8bitový osobní počítač.  Vyráběný od roku 1985 firmou Tesla Piešťany a Bratislava v bývalém Československu. Výstup na TV.

Nevzpomínám si, že by se na něm dělalo něco jiného kromě telefonního seznamu.

DISKETY

disketa
disketa 5,25
disketa
5,25 s ochranou proti přepsání
disketa
disketa 3,5
disketa
disketa 3,5

První diskety byly vyrobeny firmou IBM na konci šedesátých let a měly průměr 8". Termín floppy disc (disketa) se poprvé objevil v roce 1970 a ačkoli IBM označila diskety, které představila v roce 1973 jako Type 1 Diskette, ujalo se a dosud se používá označení floppy disc či pouze floppy.

  • 1971 - 8" (203,2 mm) - kapacita nejprve 160 kB, později až 1,1 MB
  • 1976 - 5,25" (133,3 mm) - kapacita nejprve 160 kB u jednostranných, později až 1,2 MB - používány u osobních počítačů od roku 1981, po roce 1995 postupně výroba ukončena
  • 1984 - 3,5" (88,9 mm) - používány donedávna, kapacita původně 400/800 kB, později nejčastěji 1,44 MB a maximálně až 2,88 MB, jejichž výrobu se ale nepodařilo zajistit v požadované kvalitě s výtěžností, která by umožnila konkurenceschopné ceny.

Tak ty první, 8" byly jako plácačky na mouchy, ohebné. Další, 5,25" byly už lepší, k zakrytí zápisové plochy – ochrana před přepsáním – se přelepovaly samolepkou. Nejlepší samozřejně byly ty 3,5" v různé kapacitě, zápisové místo bylo chráněno posuvným „čudlíkem“. Dodávaný software na takovém médiu obsahoval kolem 10 kusů. A zde opět malý český člověk zapojil svůj rozum: Na instalačních SW disketách se bránil výrobce nedovolenému kopírování tak, že poslední CD bylo zápisové – a již zapsaná informace bránila tak opětovné instalaci. Nebylo tedy nic snažšího než že se poslední disketa před instalací zkopírovala a při samotné proceduře byl nabídnut PC tento podvrh.

POČÍTAČ I102F

I102F
Cobol
I102F
Cobol
I102F
Assembler
I102F
DOS RV SMEP
I102F
Basic plus
I102F
VÚ Basic SMEP
I102F
Systém RSZ, SORT
I102F
Systém DTS
I102F
Makroassembler
I102F
disk

I102FMinipočítač PDP nebyl populární pouze v USA. Jeho architekturou a instrukční sadou se dokonce inspirovali i ve státech RVHP. V zemích RVHP existovalo velké množství výrobců minipočítačů i výrobců periferních zařízení. Mezi výrobci byly podniky z ČSSR, NDR, Bulharska, Maďarska a samozřejmě i SSSR. My měli "to štěstí", že náš SMEP byl z Rumunska.

Programátoři a technici byli školeni Rumunsku přímo v Bukurešti v anglickém jazyce. U bytování bylo ve vládní budově. Zážitky z pobytu byly pak dlouho vděčným tématem k pobavení, pohybovaly se mezi sci-fi a hororem a to jak z oblasti počítačové tak pobytové.

Sálový počítač řady SMEP (systém malých elektronických počítačů) I102F, sálový počítač rumunské výroby. Stojany (skříně vysoké asi 2m, široké kolem půl metru) zabraly téměř celý sál. V první skříni byla základní jednotka s procesorem, tuším že tam bylo 256 kB operační paměti. Stojany s magnetickými páskami a 2 skříně každá pro 1 kazetový disk, jež měl v průměru kolem půl metru a kapacitu 2,5MB. Nahoře v každém stojanu byla jednotka devítistopé magnetické pásky. SMEP I 102 F měl  čtečku děrných pásek a disket 5,25". Jedna velká tiskárna jejíž kladívka křápala v celé délce přes papír a barvící pásku. Už se nepamatuji na název, tuším že to byl Videoton ..?  Zpracovával data zapsaná na magnetických páskách. V případě poruchy se zpracování provádělo (havarijní řešení) v Letu v Kunovicích. Programovalo se v Cobolu, Assembleru a dalším SW.

Dodnes vzpomínám na přednášku nazvanou „O škodlivosti IF“, neboť rozsáhlé programy zpomalovaly zpracování...

OPERÁTOR

Tato funkce vznikla příchodem sálových počítačů. Z jedné strany byla využívána programátory k činnosti ladění zdařilých či méně programů. Ze strany druhé honěna vedením a nucena dodržovat termíny, které nasliboval někdo jiný. V dalším nucena měnit pásky a doplňovat papír v tiskárně. Osoba vesměs neustále zmrzlá z nutné sálové klimatizace a jež zabalena v kožichu pozorovala otáčení pásek na stojanech a naslouchala křápání tiskárny a sakrování programátorů při ladění.

HAVARIJNÍ ŘEŠENÍ

havarijní řešení Nestabilita a nespolehlivost vyvíjející techniky nás nutila (lépe řečeno byli jsme nuceni), vymýšlet různé havarijní řešení. Co dělat když … Vposled bylo v řešení vzít média pod paží (štítky, magnetické pásky …) a odjet na jiná „spřátelená“ pracoviště, vesměs do nejbližšího města, kde měli stejnou techniku. Převoz těchto médií měl rovněž své záludnosti.

Jednou se svážely krabice DŠ z okolních poboček závodu ke zpracování do Zlína. Krabice byly umístěny na náklaďáku spolu s krabicemi ušitých svršků převážených k dokončení obuvi. Zda byl ten den vichr, či náklaďák svištěl po kopcích a záludných kopcovitých zatáčkách nadměrnou rychlostí, to už nikdo neví. Fakt je ten, že se krabice se štítky otevřely a rozletěly se po valašské krajině. Doprovodná zodpovědná pracovnice (automatizátor přez mzdy – vysvětlení viz níže) pak běhala celá schvácená po polích a z orné půdy pracně sbírala štítek po štítku...

NÁSTUP PC

OS DOS
OS DOS
PC
Commodore 20
PC
IBM 50
PC
IBM

Prvním byl Commodore 20. 8-bitový počítač, ale další hračka pro programátora. Zeleně svítivé a pruhované znaky na obrazovce. Vzpomínám na první animaci kterou jsem na tomto PC vytvořila byla s názvem „Dej si panáka“ a po výběru alkoholu nakapaly do skleničky malé „o“.

S příchodem PC se začaly objevovat i stínítka obrazovek, nebo jako v našem případě, vedení usoudilo, že stačí „brýle pro rybáře“. Léta pak byla uloženy brýle ve skříni a vytahovaly se pouze 1x za rok, při kontrole DKP.

Pak následovala řada IBM 20, 30, 50... Vzpomínám na veškerý materiál který byl k dispozici. Útlá knížka popisovala jak počítač vybalit, jak připojit k síti a až na poslední straně byla zmíňka o souborech config.sys a autoexec.bat. To byly začátky. Byla to zajímavá doba objevování pokusů omylů a radosti, když začal PC v rukou ožívat. Vymýšlení prvních programů i legrácek.

PC měl operační systém DOS, jednouživatelský a jednoúlohový operační systém provozovaný na procesorech Intel x86 a kompatibilních.

Později nástup Windows, který skalní programátoři přijali s nelibostí, jako nutné zlo. Byli jsem zvyklí se domlouvat s počítačem pomocí instrukcí a používání oken bylo jako pro cvičené opice.

SOFTWARE na PC

123
Lotus 123

Konec děrnoštítkové techniky, konec zapojování desek pomocí spousty káblíků! Začíná se myslet nově.

Příchodem PC započaly tabulkové procesory (spreadsheets) - byl to Lotus 123, Lotus Symphony, později SuperCalc. Následně Quattro Pro, Dbase, FoxBase. Kde se co objevilo v oblasti SW nového, vše se instalovalo, učilo, porovnávalo. Psaly se příručky a provádělo školení uživatelů. Jezdilo se na veletrhy a různé předváděčky. Co vedení nepovolilo koupit, to se kopírovalo a předávalo. Vznikala přátelství po telefonu a z osobních setkání mezi programátory, taková prima parta, vždy si vypomoci, vždy si vyjít vstříc.

Když se po listopadu 1989 Baťa přijel do Zlína přivezli si sebou jeho zaměstnanci i SW, který používali. Když jsem jej instalovala na naše PC, čekala jsem, co to bude. Byla to Symphony ale ve francouzštině. Ovládala jsem ji po paměti...

Relační databáze REDAP - byl napsán v jazyce Fortran pro počítače SMEP, později - další verze s pascalovskými moduly pro lokální síť PC. Umožňoval jednu ohromnou věc - vyřešil elegantně datové propojení mezi sálovým počítačem (řady SMEP I 102F) a PC (DOS a později také UNIX). Jeho použití a využití bylo široké, sloužil ke zpracování dat a výpočtům až do finálních sestav, ale i k pořizování a předzpracování dat a s několika instrukcemi si mohl malý prográmek vytvořit i uživatel jiného SW neznalý.

Učil se Turbo Pascal - programy v Pascalu začínají klíčovým slovem program, v původních variantách se seznamem standardních vstupů a výstupů ve formě parametrů. Následují deklarace návěští, konstant, typů a proměnných a pak hlavní blok příkazů, uvozený klíčovými slovy begin a end. Jednotlivé příkazy jsou odděleny středníkem, tečka ukončuje program. Obsahující skupinu řídicích konstrukcí jako je for, while, if, then, else (z ALGOLu). Původně byl Pascal určen pro výuku programování, ale používal se pro zpracování dat.

Zlaté české ručičky (a hlavy)

Socialismus vyučil programátory a techniky nadšení, zapálení pro věc a notnou dávku kutilství – to vše byla nutnost. Nekvalitní výpočetní technika socialistických spřátelených států nás nutila značně experimentovat, vymýšlet různá nestandardní propojení a havarijní řešení. Často se v případě havárie muselo do nejbližšího města kde měli stejnou techniku a protože ve dne čas nebyl, zpracování se provádělo po nocích. Později, když už se malinko otevírala vrátka na socialistického sektoru, podařil se nákup „západní“ techniky i když jen formou náhradních dílů. S takovým „Legem“ jsme si pak hráli až počítač začal fungovat a sloužit.

Po listopadu 1989

hp To už počala nová éra. Zřizovaly se PC sítě a posléze terminálové sítě. Texas Instruments, Hewlett Packard s Unix. (Po PC s Windows značná úleva). Byla tu zase konečně pořádná hračka - Unix (Informix, Oracle).

SPOUSTA SUPER TECHNIKY, SPOUSTA SUPER MOŽNOSTÍ, ALE SRANDY ČÍM DÁL TÍM MÍŇ ...

... až do uzavření fabriky v roce 2000.