Eva Dvorníková-Krapková, Zlín

úvodEva Dvorníková-Krapková kontakt

Historie počítačů - děrnoštítková technika

V roce 1725 použil Basile Bouchon děrovaný papír pro řízení tkacího stroje (hovorově tkalcovský stav). O rok později v roce 1726 vylepšil Jean-Baptiste Falcon funkci spojením jednotlivých papírových karet, čím zjednodušil úpravy a změny programu. V roce 1801 použil francouzský vynálezce Joseph Marie Jacquard v tkacím stroji děrné štítky, které bylo možné vyměnit beze změny v mechanice samotného stavu. Tento okamžik je považován za milník v programovatelnosti strojů. Nápad použít děrné štítky k programování mechanického kalkulátoru uplatnil v roce 1835 Charles Babbage. Děrný štítek obsahoval znaky ve formě kombinace dírek a umožňoval obsah opakovaně použít. K uchovávání dat a jejich pozdějšímu dalšímu využití použil poprvé děrné štítky Herman Hollerith, který se svou metodou vyhrál v roce 1890 v USA konkurz na sčítání lidu (to předchozí totiž trvalo plných 7 let). Jeho firma se později stala základem slavné počítačové společnosti IBM a tento charakter zpracování dat se udržel dalších 100 let. Pro analýzu a další zpracování dat na děrných štítcích byly vyvíjeny specializované stroje – děrovače, tabelátory a třídiče. (zdroj Wikipedia)

Děrnoštítková technika u firmy Baťa (a ve Svitu) Zlín

21.budovaBaťa vytvořil svou Početnickou stanici ve třicátých letech a umístil ji do 10. etáže budovy č. 21, která byla se svými 15 patry (77,5 metrů vysoká) v roce 1938 2. nejvyšší budova v Evropě. Vybavil ji v té době nejmodernějšími počítacími stroji a na těchto strojích (s nepatrnou modernizací) se pracovalo ještě v 80tých letech.

Prostory SPS (Strojně početní stanice) se členily na projekci, vstupní a výstupní kontrolu, děrovnu, strojovnu a dílnu mechaniků.

využití SPS 1959-1971 Děrnoštítkové stroje ve strojovně (z většiny německé výroby), měly na boku zasunuty velké desky plné dírek z nichž trčely káblíky – zdánlivě chaoticky – spojující jednotlivé otvory. Vzdáleně připomínaly zapojení na tehdejších telefonních ústřednách. Ozýval se hluk z tisků a šustění štítků. Využití strojů v SPS v letech 1959-1971 viz tabulka

Na zdi visel na bílé ceduli černý nápis „MYSLEME“. Prý to bylo heslo IBM a bylo vytištěno i na "amerických" děrných štítcích. Nicméně tento nápis (v období totality působil až provokativně) kupodivu vydržel na zdi až do likvidace děrnoštítkové techniky.

vysvědčeníUspořádání Strojně početní stanice mělo svůj řád. Za zvládnutí práce na každém DŠ stroji byly skládány zkoušky a vystavovalo se vysvědčení. Byl zadán úkol který se má řešit - rozsahy a názvy dat, požadavek pro výpočty a součtování a v případě tabelisty i vzhled a řazení výstupní sestavy. Adept nejdříve musel zapojení zakreslit na plánek a po té podle plánku zapojit příslušnou desku a odzkoušet. Vše pod dohledem vedoucího Strojně početní stanice. Po složení zkoušky postoupil do vyšší kategorie - třídič, samostatný třídič, tabelista, samostatný tabelista.

Hlavní zásada pro každého byla, že nesměl pokračovat na špatné práci, za chybu zaplatil vždy ten poslední. Za chyby byly pokuty.

DĚRNÝ ŠTÍTEK

děrný štítek a odpichovátko
děrný štítek a odpichovátko
štítek
děrné štítky
DŠ s českou diakritikou (přepsáno)
DŠ s českou diakritikou (přepsáno)

Štítek – kartička obdélníkového tvaru 18,7x8,2 cm s 80ti předtištěnými kolonami. Každá kolona měla dvojsloupec čísel 0 až 9 pod sebou. Štítky americké výroby byly z kvalitního tenkého kartonu, hladké a tuhé, české byly hadrové, třepily se, štípaly a špatně zpracovávaly. Do krabice o velikosti A4 se vešlo 2.000 štítků. Byly různých barev dle potřeby použití ale převažovala bílá. Ještě dlouho po děrnoštítkové éře s přechodem k dokonalejším počítačům někde přetrvávalo zpracování datových vět délky 80 znaků.

Děrovat bylo možné i nad sloupce do 2 řad. Níže byla tzv. „X“ (11) a nad ní „Z“ (12). Pomocí těchto dvou znaků + „příslušného čísla“ se vytvářely tzv. alfa znaky. Např. 12+1=A, 12+2=B, 11+2=K, 12+6+8=uvozovky, … Navíc „X“ sloužila nejen k vytváření písmen, také pro označení záporné hodnoty u čísla, nebo pro označení kmenového (předlohového) štítku.

Text z archívu výkazu z roku 1965: Špatná kvalita děrných štítků byla několikráte reklamována u nadřízených orgánů, avšak v posledních letech nedošlo k žádnému zlepšení. Nedostatky v kvalitě DŠ jsou hlavně v tom, že štítky jsou značně citlivé na vlhkost. Přesto, že sklad je umístěn uprostřed etáže, kde je malý rozdíl v teplotě a vlhkosti, zapřičiňuje několikadenní vlhké počasí to, že štítky narostou do šířky a délky až o 1 mm. Zpracování prací naděrovaných do těchto štítků je značně obtížné, pomalé. Pokud byl dodavatelem děrných štítků IBM Praha, byly naše připomínky ke kvalitě štítků brány v úvahu. V současné době jediným dodavatelem DŠ je n.p. v Rimavské Sobotě.

DĚROVNA

1958 děrovna
děrovna r.1950
50 léta
50 léta
50 léta
děrovač IBM 016
děrovač IBM 016
děrovač IBM 031
děrovač IBM 031
Soemtron 425
Soemtron 425

Každý, kdo do SPS nastoupil musel prodělat „Školu děrování“. Děrovací stroje značky IBM byly z třicátých let. Učebnicí byla příručka, která byla vydána a vytvořena ještě za Bati. Učila správnému prstokladu, rychlosti a dokonalosti při děrování. Vzdáleně připomínala školu psaní na psacím stroji. Podle úhozu na numerické klávesnici vyděrovala malý obdélníček na děrný štítek. Správná děrovačka při práci sledovala očima pouze doklad a hbitými prsty ťukala na klávesy a převedla tak potřebné údaje do děrného štítku, pěkně dírku po dírce.

I zde vládl ještě v době socialismu stále Baťův duch. Pracovní disciplina, nepokračování na špatné práci, za chyby odpovídal ten, kdo je pustil poslední. U děrovaček byl vypracován trestní řád – již při chybně naděrovaných 3 dírkách – postih – krácení mzdy. Tento systém vytvořil z pracovnic nejrychlejší a nejkvalitnější děrovačky v republice. Práce byla úkolová. Taková děrovačka to byl vlastně optický snímač. Nevnímala údaje, ty se přenášely z očí přímo do hbitých prstů.

Z archívu 1.1.1965 soutěž děrovaček v OKR Ostrava o nevyšší počet vyděrovaných štítků, plnění normy, % odpadu, počet chyb a % kvality práce. Soutěže se zúčastnilo 7 děrovaček a 4 přezkoušečky. Získali 1. místo jak v děrování tak v přezkoušení, rovněž pak v opakující se soutěži v II.poleletí.

V SPS se pracovalo na 2 směny, od 5.45 – 14.00 a od 14.00 – 22.15 hod. Pokud se práce nahrnula, pracovalo se i v noci a svátky. Naděrované štítky se předávaly pro další zpracování do strojovny, doklady, ze kterých se děrovalo se pak předávaly do vstupní a výstupní kontroly. Tam byl počátek a cíl všech dokladů a z nich vzniklých sestav – opisů s výpočty a součty.

Děrovací stroje - děrovač IBM 11, motorické děrovače IBM 015 a IBM 016 (r.v.1929), opakovací děrovač IBM 031 (r.v.1937), děrovače SAM P 80-6, přezkoušeč  IBM 210, později děrovače Soemtron 415, 425 (1970), Aritma 130, 630, 2030 (1978), EC 9080. Přezkušovací stroje IBM 055, IBM 210 (r.v.1930), SAM K 80-1, Soemtron 425 (r.v.1970)

Z archívu 1971 - děrovače a přezkoušeče SAM P 80-6 mají značnou poruchovost. Na tomto úseku je v průběhu celého dne 1 mechanik který soustavně odstraňuje vznikající poruchy.

Z archívu 1976 - za rok bylo vyděrováno 154 500 DŠ, což je v průměru 170 DŠ (děrování i přezkoušení) na 1 pracovnici/1 hodinu.

1967 průměrné výdělky: děrovačky 875 Kčs, přezkoušečky 1211 Kčs, opravářky 1037 Kčs

Děrovač děrné pásky Audit

pořizovna dat - audit
tastovačka u Auditu
děrná páska

Děrovače děrné pásky Audit byl zakoupen v roce 1968. Na auditech se pořizovala data, jejichž výstupem byla děrná páska, dnes už historické paměťové médium. Páska pro byla osmistopá. Kontrola bezchybného děrování byla mimo jiné prováděna pomocí liché nebo sudé parity - veškeré znaky měly buď lichý nebo sudý počet děrovaných otvorů.

Snímač DP-DŠ Consul 331.3/S

Děrná páska nebyla jenom paměťové médium, dala se použít i k zábavnějším věcem. Již použitá páska se různě skládala do hvězd nebo ozdobných řetězů pro rozličné využití, výzdobu.

PROJEKTANTI

projektant
šablona
značky vývojových diagramů
značky vývojových diagramů
značky vývojových diagramů
značky vývojových diagramů
značky vývojových diagramů
značky vývojových diagramů

Pracovní postupy vytvářeli pracovníci projekce. Na základě požadavku zákazníka navrhli postup jak jednotlivé štítky zpracovat tak, aby výsledný produkt – tisková sestava splnila požadavky a potřeby zákazníka (účtárna, výroba, DKP, ZP, os. Evidence, platy …. Postup se nakreslil pomocí speciálních šablon na čtvrtku papíru s popisem a upozorněním na výjimky a speciality. Vypracovali pokyny pro děrovačky, strojovnu a vstupní/výstupní kontrolu. Postup začínal naděrováním štítků, potom natříděním a dál se zpracování různilo - použití reproduktorů nebo výpočetních jednotek až do cíle - k tabelistovi pro tisk sestav.

STROJOVNA

razicí hodinyStrojovna – zde byla umístěna řada strojů převážně stroje IBM, až na malé „sovětské“ výjimky pro různé zpracování dat ze štítků a zde také vznikaly výsledné tiskové sestavy. Stejně jako v děrovně i zde byla práce úkolová, začátek a konec práce se musel „narazit“ na štítek na speciálních hodinách (čas se počítal v setinách). Šéf směny vypsal na každou práci úkolový štítek a přiložil k pracovnímu postupu. Pokud se stanovený čas na práci překročil, byl pracovník krácen ze mzdy.

STROJOVNA - POPISOVAČ

Popisovač IBM 552
popisovač IBM 552
Popisovač IBM 552
Popisovač IBM 552
káblíky pro zapojení desky
káblíky pro zapojení desky

Každý stroj měl svou programovací desku, kterou se musela obsluha stroje naučit zapojovat. Pracovníci se dělili na třídiče, samostatného třídiče, tabelistu a samostatného tabelistu. Každý musel začít jako třídič a postupně si zvyšovat kvalifikaci i finanční ohodnocení. Stroj, který se nováček učil jako první byl popisovač. Měl poměrně jednoduchou malou desku (přibližně A4). Při správném zapojení zapříčinila popis toho, co bylo naděrováno nahoru na čistý proužek štítku do dvou řad pod sebou – buď číslo nebo písmeno zabudovanou bodovou tiskárnou. Stroj měl republikovou zvláštnost – dokázal tisknout i české znaky. Popisovaly se pouze DŠ které byly z nějakého důvodu význačné nebo důležité. Evidence pracovníků, názvy pracovních výkonů, údaje DKP apod. Kdo zvládl zapojit desku popisovače, tomu se podařilo poodhalit tajemství a logiku těchto strojů.

"Káblíků" byl nedostatek. Stávalo se, že se "vypůjčovaly" z některých již předchystaných desek. Když pak přišlo na její použití, obsluha pak měla hodně práce neboť nebyla žádná sranda chybné místo na desce najít zvláště u složitějších operací.

Měli jsme kolegu - šprýmaře - který dostal úžasný nápad. Vyděroval na DŠ text "PALMY SE KÝVAJÍ" a poslal jej kamarádovi, který byl právě na tehdy povinné vojně. Přišla mu odpověď: velký arch papíru, na kterém byl přes celou plochu "kosočtverec". Až následně se dověděl, že kamaráda na vojně 3 dny vyslýchali kontráši (kontrarozvědka = činnost vedoucí k odhalování a prevenci působení cizích zpravodajských složek na území státu) co to znamená a jaké má špionážní úmysly ...

STROJOVNA - TŘÍDĚNÍ DŠ

Třídička IBM 080
třídička IBM 080 (1930)
třídička IBM 080
třídička IBM 080 (1930)
třídička Soemtron 434
třídička Soemtron 434 (1968)

Tato práce náležela do prvního stupně – do práce třídiče. V SPS bylo 5 třídících strojů. Každý nováček se tohoto stroje obával. Třídičky byly IBM 080 a jedna ruské výroby, později třídička Soemtron 434. Štítky se dávaly do zásobníku – nastavil se čtecí kartáček na kolonu která se má třídit a když pod kartáček najel otvor štítku - uzavřel se elektrický obvod - a byl poslán impuls k zařazení štítku dle hodnoty do 11 schránek 0-9 a 11 a 12 (X, Z). Jestliže bylo třeba natřídit např. číslo pracovníka, počalo se nejdříve nejnižším řádem čísla a postupovalo směrem nahoru. DŠ se vyndavaly ze stroje od „0“ a skládaly na sebe do sloupců. Mnohdy šlo o velké množství DŠ, tedy vysoké sloupce na odkládacím stole. Mnohdy stačilo málo a celý sloupec se zřítil. Pak se muselo opět začít od začátku. Sloupce se znovu a znovu zasunovaly do stroje s nastavením již o řád výše. Správnost natřídění se kontrolovala odpichovátkem – kovovou tyčinkou kterou se hromádka natříděných štítků propíchla na právě tříděné koloně – pokud narazila, byl v hromádce chybný štítek. Štítky se musely pečlivě urovnat – naklepat a nakroutit než se vložily do stroje, často vznikal tzv. salát – stroj štítky rozcupoval, hlavně ty nekvalitní. Obsluha pak musela všechny útržky zkompletovat a předěrovat na nový štítek, aby se důležité údaje neztratily ale tím i navýšila stanovený čas na práci. Počet DŠ se různil dle jednotlivých úloh – od 1 do desítek tisíců. Co a jak se mělo třídit bylo vyznačeno na pracovním postupu. Každá práce měla svůj pracovní postup kratší či delší dle potřeby zpracování.

STROJOVNA - REPRODUKTORY

reproduktor IBM
reproduktor IBM
50 léta
zapojování desky reproduktoru
reproduktor IBM 514
reproduktor IBM 514 (1959)
reproduktor IBM 533
reproduktor IBM 533 (1945)
zapojovací deska IBM 533
zapojovací deska IBM 533

Dalším děrnoštítkovým strojem byly reproduktory - součtový reproduktor IBM 513 a 514 (r.v.1959), IBM 533 (r.v.1945) a SAM PR 80 (ruská kopie). Tyto stroje již byly speciální a vyžadovaly další proškolení.

Účelem těchto strojů bylo převést – reprodukovat – z kmenových do pracovních štítků některé údaje. Na kmenovém DŠ byly např. hodinové sazby, čísla středisek – prostě data, která byla společná pro skupinu štítků. Správný zatříděním se dostal kmenový štítek před skupinu pracovních, „naprogramovala“ se deska pro operaci a stroj dle těchto instrukcí vyděroval údaje z km. štítků do pracovních opakující se data až do dalšího kmenového štítku který údaj změnil. Pokud se stalo, že byla deska špatně zapojena, došlo k chybné perforaci DŠ a práce musela být zastavena, vrácena zpět na začátek do děrovny a doklady znovu naděrovány. I stalo se, že při chybně zapojené desce se v reproduktoru nezměnila data u následujícího kmenového štítku a tzv. se "proděrovala" komplet celá dávku. DŠ pak byly jako řešeto a to byl průšvih, protože se muselo začít zase od začátku, tedy od naděrování dat z dokladů na úseku děrovny. Pracovník byl samozřejmě krácen na mzdě. IBM reproduktory byly spolehlivé, horší to bylo se strojem sovětské výroby, jež byla nepodařená kopie IBM originálu. Většinou při práci začal hořet.

STROJOVNA - VÝPOČETNÍ JEDNOTKY

kalkulační děrovač IBM 601
kalkulační děrovač IBM 601 (1931)
zapojovací deska pro IBM 601
zapojovací deska pro IBM 601
kalkulační děrovač IBM 601
kalkulační děrovač IBM 601 (1931)
VJ IMB 604
VJ IMB 604 (1958)
Násobička IBM 604
IBM 604

plánek pro 604Specialitou byly násobičky (děrnoštítkové kalkulační stroje) IBM 601 (r.v.1931) a novější IBM 604 model 1 (r.v.1958) a model 2  rok v.1960). Ta první, 601 byla mechanická a opravdu historický unikát. Prý když ji uviděl v roce 1968 pracovník IBM z bývalého západního Německa žasl, že ji vidí v chodu řka, že pracuje u firmy IBM 10 let a něco takového není u nich ani v muzeu. Fascinován ji fotil při práci aby mu doma věřili, že opravdu funguje. K programování zde opět sloužila deska velikosti přibližně A4. Správným propojením káblíků se provedly aritmetické operace, lépe řečeno sloupce x se pronásobily se sloupci y a výsledek se vyděroval do stanovených míst na štítku. Štítek projel před očima obsluhy pod čtecím zařízením za zvuku tr tr tr tr tr … se naděroval, pak se na výšku pomalu převrátil a odložil do zásobníku. Vylepšením zde byly tzv. „X“ latě. Jednalo se o ocelové pásky dlouhé jako štítek, které měly v místě operandu a výsledku výřez. Tím se zpracování „urychlilo“ protože nepotřebné sloupce štítku byly přeskočeny (vynález našich mechaniků). Celá výpočetní operace 1 štítku trvala přibližně ½ minuty. Byl-li v zadání výpočet 12 x 14 míst a stanovený čas práce operátora na „napíchání“ desky a provedení celé operace 10 minut (i když se operace prováděla asi na 20 štítků) – zcela jistě prodělával. Navíc se stávalo, že výpočet byl chybný. Proto se musely namátkově štítky přepočítáním na kalkulačce kontrolovat.

Z archívu roku 1965 - Dosavadní 2 kalkulační děrovače typu 601 jsou značně zastaralé a také opotřebované. Mimo to jejich praktická rychlost 800-900 výpočtů za hodinu bez provádění mechanické kontroly, která se musí dodatečně na těchto strojích provádět. Přestože bylo na tento nedostatek několikrát poukazováno, nepodařilo se nám doposud tuto situaci zlepšit. I kdyby byl do SPS dodán další kalkulační děrovač typu 601 nebo RL I nebude násobící kapacita vyřečena. Budeme-li chtít vyhovět požadavkům na další zpracování prací, jsme nuceni zajistit z dovozu (RUTA - SSSR) moderní násobící jednotku, která bude od r.1967 dovážena do ČSSR. Výkon tohoto stroje je za hodinu 6-8 tis. štítků. (poznámka: tyto násobičky se používaly ještě v roce 1974!)

IBM 604/5 byla elektronická již byla na tu dobu (r.v.1960) dokonalá, spolehlivá výpočetní jednotka která se navíc dala propojit s tabelátorem IBM 421.

STROJOVNA - TABELÁTORY

50 léta
tabelistka IBM 405
50 léta
strojovna
21.budova strojovna
tabelátory
tabelátor SAM T54
SAM T54
tabelátor IBM 402
tabelátor IBM 402 (1948)
50 léta
strojovna
tabelátor IBM 402
zapojovací deska IBM 402
schéma pro zapojeni 402
schéma pro zapojeni 402
tabelátor IBM 405
tabelátor IBM 405 (1945)
schéma zapojení IBM 405
schéma zapojení IBM 405
tabelátor T 5 SAM
tabelátor T5 SAM
tabelátor T5 SAM
tabelátor T5 SAM
tabelátor T5 SAM
tabelátor T5 SAM
zapojovací deska T5 SAM
zapojovací deska T5 SAM
tabelátor IBM 421
tabelátor IBM 421 (1958)
zapojovací deska IBM 421
zapojovací deska IBM 421
plánek pro 421
plánek pro 421

Tabelátory byla stroje, které z vyděrovaných, natříděných a jinak zpracovaných štítků tiskly sestavy na papír v rolích nebo na skládaný papír (ten byl nedostatkovým zbožím) častěji na nekonečný pás papíru různých šířek (š. 29, 36 a 42 cm) který byl navinut ve velké roli na tyči (kvality dnešního náčrtníku). Tabelista každou vytištěnou stránkou zručným pohybem odtrhl vždy, když papír na konci stránky odjel a na okamžik se zastavil. Obsluha musela stále očima kontrolovat údaje zda jsou setříděny vzestupně (nebyl-li jiný požadavek), tedy zda třídič provedl svou práci kvalitně. Pokud chybu tzv. pustil, byl krácen na mzdě.

Tabelátor IBM S4 (starší než IBM 405) ve spojení s reproduktorem vytvářel součtové štítky. Sečetl sadu štítků a dokázal vyděrovat štítek jeden se součtem. To urychlovalo další zpracování s menším počtem DŠ.

1x tabelátor IBM 402 (r.v.1948), 3x IBM 405 (r.v.1945) (přímo saldující počitadla, tiskl i abecedu) a alfanumerický tabelátor IBM 421 (r.v.1958) – ten byl nejdokonalejší - měl dokonce 4 16ti místné paměti. Dal se propojit s násobičkou IBM 604 a tak vytvořil malý děrnoštítkový počítač. Dále tabelátor T5M, T5 PS a T5 SAM.

Postrachem byl sovětský tabelátor SAM T54 což byl nedokonale okopírovaný tabelátor německé předválečné výroby (ten měl 8 11ti místných počitadel, kdežto ruská kopie neměla žádné). Byl nejporuchovější. Přestože byl o 20 let mladší než tabelátor IBM. Hůř se obsluhoval.

Povinným vybavením tabelisty bylo smirkové plátno. Opalovaly se totiž snímací válce kartáčem, ty v nich vypalovaly rýhy a tím se přerušil kontakt. Vyžadoval neustále opravy mechanika.

STROJOVNA - ZAKLADAČ

Více kuriozita nežli stroj na zpracování štítků byl zakladač SAM RPM 80-2-M. Opět nepodařená kopie sovětské výroby (byla navíc nelogicky zrcadlově otočená – snad aby tam bylo něco originálního). Ze 2 podavačů se do 1 zásobníku měly zařazovat štítky kmenové a pracovní - podávání zleva zprava. Stroj byl ale natolik poruchový že se prakticky nedal použít, většinou při zapnutí vyhodil pojistky nebo začal hořet.

Šéf směny na něj většinou posílal nováčky. Ti pak celí vyděšení běželi pro mechanika k jeho velké radosti ;o))

VSTUPNÍ A VÝSTUPNÍ KONTROLA

ilustrační obrázek Vstupní a výstupní kontrola – zde končily vytištěné sestavy. Pracovnice musela kontrolovat doklad po dokladu a porovnávat se sestavou zda jsou údaje správně naděrovány a zpracovány. Musela odškrtat řádek po řádku údaj po údaji, správnost natřídění. Navíc na saldovačce (taková kalkulačka s klikou - 30tá léta) zkontrolovat všechny výpočty a součty. Problém byly nadpisy jednotlivých sloupců – to tabelátory nedovedly. Sloupce se jednoduše nahoře orazítkovaly.

Sestavy byly tištěny na roli papíru, která se pak na falcovačce skládala, nebo na papír zebru s 1 až 2 kopiemi. Pracovnice VVK pak sestavu odnášela do 9.etáže k panu Hyánkovi. To byl starý baťovec, jež měl na starosti vázání dokladů. Zařízení bylo původní ještě od Bati.

Ilustrační obrázek = přesně tak dílna vypadala, tak situovaná - vchod - i stejné stroje. Na řezačce s pákou se odřízly všechny přehyby a perforace celé hromady. Pracovnice VVK pak musela papír po papíru poskládat, vytahovat kopírovací papír a nakonec orazítkovat (nadpisy) všechny sloupce.

MECHANICI

mechanici a neustálá údržba
mechanici a neustálá údržba
50 léta
tabelátor T5 SAM
50 léta
technici a tabelátor T5 SAM
50 léta
jističe

Mechanici – později technici - jejich úkolem bylo udržet v chodu strojový park pravidelnou údržbou a opravami což byl mnohdy nadlidský výkon a notná dávka kutilství. Mnohdy si vypomáhali vlastnoručně vyrobenými náhradními díly, ale vždy si dokázali poradit.

Ve výkazech z let 1960 se píše: Při odstraňování poruchy u výpočetní jednotky bylo současně provedeno proměření výkonosti všech instalovaných elektronek. Měřením technici zjistili že značná část elektronek nepracuje na plný výkon a některé nejsou vůbec provozuschopné. Při zjišťování možnosti náhrady byly zjištěny ve většině případů stejné ekvivalenty elektronek vyráběných v n.p. TESLA nebo jiných elektronek které jsou v ČSSR k dostání. Jenom jeden druh elektronek nelze nahradit EL80CC

Poruchovost strojů v roce 1965: tabelátor 161 hod, tabelátor T5M 144 hod, tabelátor S4 116 hod, tabelátor t5 PS 94 hod, tabelátor T Svit 40 hod, kalkulační děrovače 189 hod.

Foto kolem roku 1960

Pracovníci museli být povinně v Brigádách socialistické práce a jiných organizacích. Zato byli čas od času vyhodnocováni, případně odměněni nějakým vhodným dárkem, například knihou (která by jinak v obchodě nešla na odbyt).

Ve výpočetním středisku bylo velké procento mladých lidí. V roce 1965 bylo v celém středisku 55 lidí (děrovna=17, strojovna=19, vstupní a výstupní kontrola=7, technici=2, administrativa=10) s věkovým průměrem do 20let=10, 20-25=27, 26-30=12, 31-40=11, 41-50=4, nad 50=3.

Rok 1965: Pro nejlepší kolektivy děrovaček a přezkoušeček byly získány putovní poháry hornický kahan a zlatý střevíc. Nejlepší děrovačky a přezkoušečky byly odměněny hodnotnými cenami, které poskytl DV ROH. V průběhu roku 1965 došlo k hromadné návštěvě pracovníků naší SPS v Ostravě a k dalším návštěvám některých pracovníků jak u nás tak v OKR.

60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta
60 léta